💙Musím poslouchat
PROGRAM MUSÍM POSLOUCHAT
Vzniká v dětství jako reakce na strach z autorit. Objevuje se u lidí, kteří vyrůstali v prostředí přísnosti,
vysokých nároků, kritiky a trestů. Dítě se v takové atmosféře naučí, že je v bezpečí jen tehdy,
když poslouchá, nepřekáží a nevyvolává pozornost.
⚛JAK PROGRAM VZNIKÁ
Dítě přirozeně touží po lásce a přijetí. Pokud je láska rodičů podmíněná –
"budeš milován, jen pokud se chováš správně" – začne dítě: potlačovat svou autenticitu,
potlačovat přirozené potřeby, přizpůsobovat se očekáváním druhých.
Tento vzorec vede v dospělosti k narušenému sebevědomí, nejistotě a často i k blokovanému vývoji osobnosti.
LIDÉ S TÍMTO PROGRAMEM ČASTO:
mají pocit, že jim život protéká mezi prsty🖐
nevěří si a neumí se rozhodovat sami za sebe😨
neznají vlastní přání, protože celý život žili podle očekávání okolí👔
v kolektivu nejprve "sondují atmosféru", aby se přizpůsobili👨
veřejně málokdy vyjádří nesouhlas🔇
bojí se kritiky a zesměšnění🎭
plní příkazy i proti vlastnímu přesvědčení🆘
💿VNITŘNÍ NASTAVENÍ
Vyčerpání z neustálého přizpůsobování😩 úzkost, nejistota, nespokojenost🌩
pocit, že člověk "nežije svůj život"🧟♀️ potlačený hněv → pasivní agrese nebo tělesné potíže😡
neschopnost vymezit hranice a říct NE🙊
Dlouhodobé potlačování sebe sama může způsobit:
úzkosti, deprese, psychosomatické potíže, chronickou únavu a nemocnost,
autoimunitní projevy, různé typy závislostí.
Tělo i psychika si neustálého potlačování vybírají svou daň🤕
⚛ANTIPROGRAMY- snaha vyhnout se konfliktu
1) Přizpůsobení se💔
souhlas "na oko", polykání nesouhlasu, mlčení jako forma přežití.
2) Vzdor / Rebelství🚬
zdánlivý opak poslušnosti, ve skutečnosti reakce na strach,
"všichni jsou proti mně", tichá pasivní agrese ("odkývu – nesplním"),
reakce jako malé dítě, protože chybí bezpečný způsob, jak říct NE.
3) Vztek😡
výbuchy po letech ticha, "pouštění hrůzy", zoufalý pokus chránit své hranice.
4) Cykličnost myšlenek🧠
nekonečné analyzování a přehrávání rozhovorů, pocity viny a studu,
tvorba "obranných scénářů" předem, místo činů – přemýšlení (protože činy vyvolávají strach).
5) Hra na neviditelného🙈
snaha splynout s prostředím, neprojevovat se, aby nevznikl konflikt,
pozornost vyvolává nepohodlí, stud a úzkost,
věty jako: "Nevím… Asi… Možná…
6) Prokrastinace🛏
Odkládám, protože se chci vyhnout komunikaci. Zítra...pozítří...příště...
Řeším problémy a záležitosti na poslední chvíli. Díky tomu nastávají komplikace.
JAK ZMĚNIT NASTAVENÍ
1) Uvědomit si program🌿
Sledovat, kdy se spouští:
nesouhlas s kolegyní, rozhovor s nadřízeným, návštěva úřadu, telefonát…
Co to ve mně vyvolává? Úzkost? Křivdu? Stažení? Jak reaguji?
Chci mít klid a tak kývnu na vše?
Ve chvíli, kdy si uvědomím, že se zase přizpůsobuji: MÁM ŠANCI TO ZMĚNIT!
2) Rozpoznat antiprogramy🌿
vyhýbání se komunikaci,
přehrávání rozhovorů dopředu,
hraní mrtvého brouka,
souhlas s druhými, i když uvnitř nesouhlasím
strach volat, vyřizovat, chodit k lékaři, na úřady…
3) Vytvářet nový program🌿
Vědomě nosit v mysli věty:
"Zvládnu to."
"Dovolím si mluvit"
"Dovolím si říct svůj názor"
Já osobně to dělám tak, že uvnitř sebe přehodím výhybku🛤
Ptám se sama sebe: Kde je vlastně psáno, že každá autorita musí být zlá nebo nepříjemná?
I vedoucí pracovníci mají své starosti a slabiny. Když si to připomenu, dojde mi,
že to nejsou žádní "záporáci" z dětských příběhů, ale obyčejní lidé – stejně zranitelní jako já.
Ten strach tam vzadu pořád je, říkám mu:
"Děkuji, že mě chráníš. Vím, že nechceš, abych znovu trpěla.
Ale teď to zkusím jinak." A tak se trénuji. Překonávám vlastní hranice.
A ikdyž cítím knedlík v krku, třese se mi hlas, jsem nervózní:
TAK NA TOM PŘECI NEZÁLEŽÍ!
Důležité je, že KOMUNIKUJI. ŘÍKÁM, CO CÍTÍM a i přes strach a obavy JDU DO TOHO.
PŘEKRAČUJI SVŮJ VLASTNÍ STÍN 🧡
A NA ZÁVĚR CITÁTY K ZAMYŠLENÍ:
"Jako dítě jsem mlčel, abych přežil. Jako dospělý se učím mluvit"
"Když řeknu NE druhým, říkám ANO sobě."
"Nemusím být dokonalá. Stačí být pravdivá"
"Můj hlas má hodnotu – i když se třese."
"Každé malé sebeprosazení je krok zpět k sobě."